Byl jednou jeden les a v tom lese všechna různá zvířátka a rostlinky. Na konci lesa byla chaloupka. Chaloupka byla nádherná. V chaloupce bydlelo jedno hezké děvčátko jménem Bertička. Byla to hezké a hodné děvče. Ale bylo to neobyčejné děvčátko………..…. Byla to víla. V jednom kuse pomáhala zvířátkům v lese a zalévala rostlinky. Jednou pomáhala motýlu Tomáši – uspávala mu dětičky Lízinku, Madlu a Petříčka. Najednou na cestičce uviděla kráčet nějakou starou babičku. Babička za chvíli došla k Bertě. Bertička jí řekla: „ Babičko co tu děláte? Dyť se sem lidská noha bojí. Tak proč jste tu? Nu, to víš, Bertičko, to je tak, já sem se přišla kouknout, jak se ti daří, řekla babička. Ale babičko jak to že mně znáte? A taky já nikoho v okolí neznám!!! No a co po mně chcete, vyhrkla Bertička. Bertičko, Bertičko, ty si ale zvědavé děvčátko. Já jsem taky víla………. No a prostě sem tě chtěla dát ke mně na učení vílích kouzel. No ale, jestli bys taky chtěla, já tě nenutím. Jo, a taky, jmenuji se Markéta, ale říkají mi Madynka, řekla babička (Madynka.) Jé, Madynko, jestli můžu ☺ , moc a moc bych se chtěla naučit vílí kouzla. Třeba létat na kopretince (víly nemají košťata ale kopretinky), řekla vysněně Bertička. No ano, můžu tě naučit hned létat na kopretince, řekla pohotově Madynka!!! Ó, jé, moc dííííky, ale nejdřív musím motýlku Tomáši odnést spící dětičky, řekla s nadšením Berta. Ty, si ale hodné děvčátko, řekla Madynka. Berta za chvíli byla u svého domku a u Madynky. Madynka jí řekla: „Tak můžeme začít?“ A s čím jako, s kouzlením, zeptala se s radostí Bertička. No ano, má zlatá Berťulinko, řekla Madynka. Takže asi s kopretinkou, řekla pohotově Madynka. Ano, určitě, jó!!!!!!!!!!!!!! Řekla Bertička tak radostně že se málem okno vysypalo ☺ ⚐ ✵ ✓ Tak tady máš kopretinku, podávala Bertě Madynka. Teď si vymysli dvě písmena, řekla Madynka tajemně. Bertička přemýšlela, nevěděla, ale pak ji napadlo B a E, protože její jméno začíná na tyto dvě písmena. Už, už ho chtěla vyslovit, ale Madynka ji hned zadržela: „ Počkej, počkej, vše se musí vyslovovat POTICHU je to TAJNÉ, jiné ZLÉ VÍLY by toho mohly hodně zneužívat ☝ Ach, ano, řekla s povzdechem Bertička. No, a teď řekni dvě začáteční písmena slova, kam se chceš dostat, tak třeba do tvé kuchyňky, takže K a U, vysvětlila Bertě Madynka. Madynka pak ještě dodala: „ Na, vezmi si kopretinku, a teď řekni to K a U, ale potichu, a k tomu si přidej ty dvě písmenka, co sis vymyslela, vysvětlila jí Madynka. Bertička tak udělala……….. a najednou zmizla, a ocitla se ve své kuchyňce, potom řekla B E V E (BE jako BErtička a VE jako Venku.) Ocitla se zase venku u babičky Madynky. Madynka jí s potleskem řekla: No to bychom pro začátek měli – jde ti to výborně. Jsem moc ráda, usmívala se Bertička. Ale Madynko, proč si sem nepřiletěla na kopretince, zvídala Bertička. Ale ano, přiletěla sem k posledním stromům tohoto lesa, a zbytek sem došla, aby ses nelekla, vysvětlila Madynka. Aha, díky za vysvětlení, řekla Bertička. Hele Bertičko, poletíme hned, zabal si tedy věci, řekla Madynka. Jo, jo, už běžím, a to se sem zase zítra vrátíme? Zeptala se zvědavě Bertička. Ne, vrátíš se domů jenom na sobotu a neděli – víkend, řekla Madynka. Tak jo, ale musím si dát na dveře lísteček, vzdychla Bertička. Prosím tě, nevzdychej mi tu, prostě nemám ráda, když je někdo smutný. Ale Madynko, já nejsem smutná, jenom se bojím, že o mě budou mít zvířátka strach, řekla Bertička. Bertička si šla tedy zabalit věci. Za chvíli se vrátila s malým kufříkem. Můžeme letět, řekla s chutí a radostí Bertička. Ano, připrav si svoji kopretinku, řekla s nadšením Madynka.
Za chvilku už vedle sebe stáli, Madynka Bertičce říkala: Teď řekni ty tvoje dvě písmena, k tomu přidej písmena MA a DU, protože MA jako Madynky a DU jako dum, vysvětlila Madynka. Jo, takže tři, dva jedna teeeď …………….. a najednou zmizli, a ocitli v domku víly Madynky.