POTKAN

Ratus norvegicus, slovensky je to potkan hnedastý

Potkan obecný je hlodavec rodu krysa často zaměňovaný s krysou obecnou. Základním rozpoznávacím znakem je jeho lysý a šupinatý ocas, u kořene nápadně zesílený, který je kratší než tělo. Hlava je zepředu mírně zaoblená, oči jsou drobné. Slabě osrstěné ušní boltce jsou krátké. Ve zbarvení hřbetu převládá šedohnědý až hnědý odstín, spodní strana těla je šedavá. Ocas je svrchu tmavší než vespod. Samice má 6 párů mléčných bradavek. Potkan se dožívá 3-4 let v laboratorních podmínkách, v přírodě až dva roky.

Původní oblastí výskytu potkanů byla východní Asie. Když však mezi sebou začali lidé hodně obchodovat a mezi světadíly začaly jezdit spousty lodí, začali s nimi potkani cestovat jako černí pasažéři ukrytí v bednách se zbožím nebo v pytli s potravinami.

Tak se dostali i do míst, kde byli dříve zcela neznámí, což platilo v mnoha evropských zemích až do 18. století. Pak se ovšem potkani začali množit jako o závod a na hodně místech se stali mnohem početnější než krysy.

Potkani jsou potvůrky. Nežijí jen v městských podzemních chodbách a kanálech, kterými prochází odpady, ale rozlézají se pod podlahy stodol, jsou v kolnách a sklepích. Potkani nezahálí a vyhrabávají a vyhlodávají obrovské množství chodeb. Před jejich hlodáky neobstojí skoro nic, udělají klidně díry do betonu, a nezastaví je ani olověné pláty - i ty rozhlodají jako nic.

Když vám vlezou do kolny a začnou hlodat v podlaze, klidně se může stát, že kolna po čase spadne, protože potkani jsou schopní úplně poddolovat i nosné sloupy.

Na potkany platí dvě věci - jednak jed (ten platí nejen na potkany) a pak také nasypat jim do jejich chodbiček rozbité sklo. O ty střepy si pořežou tlapičky, což je pro ně dost mrzuté, takže pak s rozhrabávání podlah v kolnách a stodolách přestanou. Ale já jsem zásadně proti takovým hnusárnám.

Potkani se nespokojí jenom s tím, co plave v nějaké odpadní stoce. Vrhají se úplně na všechno, co se dá sežrat. Nejsou to jenom potraviny nebo zrní, ale klidně také menší domácí zvířata, zejména drůbež. Čím je potkanů pohromadě více, tím jsou útočnější.

Moje babička šla jednou krmit slepice a vidí, že z korýtka žerou i potkani. Chtěla je odehnat, ale jak se ohnala, jeden potkan se jí zakousnul do ruky. Pak se jí to docela dlouho hojilo, protože potkani asi moc čisté zuby nemají (kdy by si je také čistili) a asi jí do té ruky zanesli nějaký sajrajt nebo infekci.

Potkani přenášejí i spousty nemocí, proto skoro ve všech větších městech působí deratizátoři, kteří potkany hubí. Kde jsou deratizátoři, nejsou potkani (alespoň ne ve velkém) - a naopak.

Tak se nám ti potkani trochu přemnožili :-)

A po deratizaci :-(

Potkani se množí hodně rychle - jedna samice mívá 3x - 6x ročně mláďata a v jednom vrhu jich bývá 6-10, ale někdy i více. Samice je březí 22 až 24 dny, mláďata se rodí holá a slepá, samice je 3 týdny kojí a za 3 měsíce se mladí potkánci můžou rozmnožovat. Své stařičké rodiče neopouští, ale zůstávají s nimi a tvoří jednu velkou rodinu. Z ní se na jaře a na podzim oddělují mladé páry, kteří si pak hledají nový bejvák neboli obydlí.

Já teda potkany miluju, a jsem proti těm hnusným hnusárnám jako třeba ty jedy nebo to sklo. Potkani jsou moc moc moc moc ROZTOOOOOOOMMMMMMMIIIIIIILÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!