Přirozeným prostředím pro žirafy jsou suché savany a otevřené pláně s řídkým stromovím. Díky dlouhému jazyku, šikovné stavbě páteře a ohebným nohám může žirafa dosáhnout na velké množství potravy. Typicky si dlouhým jazykem přitáhne větev a poté oddálí hlavu a tím si shrábne listí hřebenovitými zuby. Konzumace potravy a pití zabere žirafě denně přibližně dvanáct hodin. Žirafy odpočívají stejně jako většina ostatních sudokopytníků většinou ve stoje. Pokud to jde, podepírají si někdy ve spaní hlavu o větev.

Spánku žirafa věnuje každý den maximálně 4 hodiny (240 minut), a to navíc nikdy nespí v kuse.

Žirafa se hlasově projevuje funěním, starší zvířata a mláďata jakoby bečí.

Když v Zoo zahyne ŽIRAFA , je to pro majitele velká škoda. Za kůži už moc nedostane, nejspíše si ale o ni řekne nějaké muzeum, aby si tu ŽIRAFU pak nechalo vycpat.

V muzeu se z kůže nejprve sedře všechno maso, odstraní mázdry, pak se máčí nějakých roztocích, které mají chránit před hnilobou. Sochaři, řezbáři a tesaři se připravují k práci, protože mají vystavět novou žirafu. Vyrobí dřevěné lešení, lešení obalují rašelinou, do níž je rozpuštěna bednářská smůla, modelují tělo z modelovací hlíny. Umělé tělo pokrývají kůží té mrtvé žirafy, přibíjejí ji hřebíčky, řádně ji ještě prokartáčují a dopraví do musejního sálu.