Zebra je lichokopytník. Všechny mají dlouhý krk a hlavu a dlouhé, štíhlé končetiny. Dalšími charakteristickými znaky jsou hluboká hruď, hříva na krku, ocas končící střapcem chlupů, tvrdé kopyto na každé noze. Oči mají oválné zorničky a jsou na stranách hlavy, takže zvíře má rozhled na všechny strany. Ve dne i v noci vidí zebry výborně. Navíc mají i ostrý sluch. Pro zebru bezhřívou je charakteristická ztráta hřívy po dosažení 3 let věku. Pruhy na hlavě a krku jsou navíc sytě tmavé. Jí hlavně trávu. Díky silným zubům mohou spásat i tu méně kvalitní. Vždy se zdržují poblíž vodního zdroje. Základní jednotkou je rodinné stádo vedené dospělým hřebcem a tvořené několika klisnami a jejich mláďaty. Počet jedinců ve skupině zpravidla bývá 4 až 8, někdy i 15. Po dosažení dospělosti jsou mladá zvířata obou pohlaví z mateřské skupiny vyhnána a hledají si nové partnery. Při soubojích se navzájem koušou a rozdávají rány předníma i zadníma nohama. Hřebci si svoje stáda chrání.

Po úspěšném páření nastává březost, která trvá celý rok. Mládě se rodí jedno, pokud se narodí dvojčata, obvykle nejsou životaschopná obě. Po narození mládě měří kolem 84 cm a váží tak 30 kg. Matka je může přikrmovat mateřským mlékem až 16 měsíců. V průměru mívá samice mládě jednou za 3 roky.Podobnost zebry s koněm má jednu otázku, jde na ní jezdit? Dá se říci, že ano, ale problém je, že je mnohem obtížnější ji ochočit a vycvičit, než je tomu u koní. Případy, kdy se to podařilo, existují, ale jsou vzácné

Kombinace černých a bílých pruhů hodně pomáhá k vzájemnému rozeznávání jednotlivců. Zebry nejsou dobří běžci – na krátkou vzdálenost sice vyvinou rychlost až 50 km/h, ale brzy se unaví Největšími přirozenými nepřáteli zeber jsou lev, hyena, gepart a levhart

Zebry si rádi hrají

Ale někdy mají hodně velký hlad

A taky žízeň